Stříbrný Dostál: Před olympiádou mi ve snu řekl Ježíš z muzikálu, že zazářím

Pro stříbro se vydal ze všech sil. Zatímco jiní závodníci už dávali rozhovory, Josef Dostál ještě stále seděl ve svém kajaku, rozhlížel se a vydechoval. Poté krok na břeh, objetí od Martina Doktora a zavrávorání, až se musel posadit. Tak moc byl vyčerpaný. „Dnes jsem se vydal asi nejvíc, co jsem kdy závodil,“ vyprávěl po medailovém ceremoniálu, kdy už opět nabral část sil a bavil svými hláškami.

V cíli jste byl hodně vyčerpaný. Byl to výkon za hranou možností?
Bylo to až na krev. Na konci jsem si říkal, že toto je ta chvíle, kvůli které jsme měli tolik těžkých tréninků, po kterých jsem několikrát i zvracel. Že do toho musím dát všechno. Ať pak nevzpomínám, že jsem mohl udělat něco víc.

Za cílem jste dlouho seděl v kajaku, co se vám honilo hlavou?
Hlava se mi hlavně motala. Seděl jsem tam a říkal jsem si, že je to tu hezký. Díval jsem se na kruhy, na Ježíše. A mumlal jsem si, za co tu medaili mám. Zda za to trénování, nebo jako čest mojí rodině... A že se hrozně těším, až s dědou zase vyrazíme na ryby.

Také jste zvedl prst vzhůru, bylo to směrem k Ježíšovi?
Nejsem pobožný, ale před olympiádou se mi zdály samé takové sny. Třeba, že Ježíš z mého oblíbeného muzikálu Jesus Christ Superstar za mnou přišel a řekl mi, že na olympiádě zazářím. A proto jsem děkoval.

Věřil jste po náročném semifinále, že by to mohlo cinknout?
Semifinále bylo strašný, hodně sil jsem totiž nechal v rozjížďce. Celé pondělí jsem si říkal, že po tom semifinále na medaili určitě nemám. Byl jsem úplně v háji, ale nechtěl jsem to říkat trenérovi. On tady zestárl snad o deset let, teď mu budu muset dát klid a nějaké lázně. Dnes ráno jsem se ale vzbudil a říkal jsem si, že je to dobrý, že by se to mohlo povést. Ale měl jsem nepříjemné tušení, že budu čtvrtý.